Dotek světla

Dneska začnu trochu zeširoka.

My, koordinátoři, žijeme zaslanými příběhy několik týdnů a na konci, když příběhy publikujeme, vypouštíme do světa, už jsou naší součástí. Nejdříve dostaneme jen krátkou informaci o dítěti a jeho hendikepu. Pak požádáme o příběh, který si přečteme poprvé a schválíme ho. K příběhu hledáme fotografa, takže musíme v krátkosti příběh a jeho podstatu popsat. Fotografovi předáme příběh, pak opravujeme případné gramatické nedostatky, kontrolujeme a čekáme na fotky. Když fotky přijdou, spárujeme je s příběhem, znovu ožívá prostřednictvím toho, že k dítěti, které už známe z řádků, přidáme obličej. Pak příběh čeká na své vystavení a my znovu pročítáme článek při jeho vkládání na web, finálních úpravách, odstavec po odstavci. Jsou příběhy, které mají nejkrásnější konec, kdy se z malé nedopečené fazolky stane pořádný smíšek kulíšek, pak jsou příběhy smutnější a pak.. ty, ze kterých mrazí. Jeden takový jsme před nedávnou dobou do Doteku dostali a omlouvám se, pokud jsem příliš osobní, ale byli jsme z něj dost špatní. Je to příběh, který může potkat během chvíle každého z nás. Ze zcela zdravého dítěte, které v jedné minutě vesele skotačí po zahradě, se v minutě druhé stane uzlíček plně odkázaný na Vaši péči. Váš svět se zhroutí… a až ho znovu těžce za cenu spousty úsilí, vůle a vnitřní síly poskládáte, vypadá úplně jinak.  Je pro nás důležité, abyste i Vy, naši budoucí zákazníci, viděli, že jsme se my, koordinátoři, snažili ze všech sil, vybrat pro Vás z opravdu velkého množství zájemců z řad fotografů takové, kteří jsou profesionálové, ale zároveň jsou empatičtí k potřebám dětí i jejich rodin. Že je průběh focení pohodový, plný úsměvů a …. doteku světla.

Jedním z takovýchto našich kolegů je i pan Petr Kovář, jehož některé fotografie zde vidíte.

Dále na fotografiích vidíte kromě Zdeněčka také jeho maminku a sestru. Nemusím snad ani psát, jak velkou poklonu těmto dvěma ženám skládáme. Dostáváme zpětnou vazbu od rodin, že přesně takové, pohodové a příjemné si své focení prožili, krásné e-maily nám přidávají chuť a radost do nové práce a sílu k pročítání dalších Vašich příběhů. A velmi prosíme o sdílení našich příspěvků na facebooku, aby se Dotek světla dostal i do těch koutů, kde zatím leží tmavý stín. Ať se dostane trocha radosti k rodinám, které příběhy jen nečtou… ale každodenně žijí.

Velmi si přejeme, aby hlavní vlna přihlášených proběhla do konce prázdnin, protože po prázdninách začíná pro všechny fotografy v republice hlavní sezona (barevné listí a vánoce) a je velmi složité nafotit děti zdarma když se přihlásí v září a dál do konce roku tak, aby fotky např. byly zajímavým vánočním dárkem. Je to tak trochu daň za to, že máme v projektu žádané a úspěšné fotografy, kteří patří ve svém oboru k vyhledávané špičce. Prosím myslete na to a přihlašte se do našeho projektu včas, protože kdo se přihlásí po prázdninách, bude s velkou pravděpodobností nafocen některým z našich skvělých fotografů až v roce 2018.   Za tým koordinátorů děkuje Jana Siťa Slováčková – Dotek světla 

http://www.dotek-svetla.cz/